Výzkumná loď mizí beze stopy
Japonskou vládu nicméně v té době situace v Ďábelském moři znepokojí natolik, že do kritické oblasti vysílá vlastní průzkumnou loď Kaiyo-Maru 5. Na její palubě operují přední odborníci z Hydrografického oddělení Námořní bezpečnostní agentury. Výsledkem mise je však naprostá tragédie. Nejenže se Japoncům 24. září 1953 ztratí celá průzkumná loď, ale s ní i 31členná posádka včetně devíti zmiňovaných expertů. Jde o největší katastrofu v dějinách japonského oceánografického výzkumu.
I tragická událost je však k něčemu dobrá, a tak záhadné zmizení výzkumné lodi podnítí další japonské pátrací akce. Záchranné týmy nejprve vytipují oblast, v níž s největší pravděpodobností k celé tragédii došlo. Zjišťují, že se v daném místě nachází podmořský vulkán, který o své existenci místním rybářům dává vědět už od roku 1869. Od té doby se ozývá více než desetkrát. Jeho aktivita je spojena dokonce s vytvořením nového ostrova a s jeho následným zmizením. Sopka dostává jméno Myojin-Sho podle lodi Myojin-Maru 11, jejíž posádka zaznamenala silnou erupci tohoto vulkánu v roce 1952. Japonci proto sestrojí dálkově ovládané plavidlo MANBOU, které vypouštějí do nebezpečných míst v těsné blízkosti Myojin-Sho. V odebraných vzorcích lávy, které plavidlo nasbírá při průzkumu mořského dna, odborníci odhalují mikroskopické úlomky pohřešované lodi Kaiyo-Maru 5. O příčinách její zkázy již nemůže být pochyb.
Gigantický nepřítel ze dna moře
Vzhledem k tomu, co z menší průzkumné lodi zbylo, lze předpokládat, že erupce podmořské sopky byla velmi silná. Zaznamenávají ji američtí mariňáci v Kalifornii. Výbuch provází série několika slabších zemětřesení. Menší vlny tsunami zasáhnou ostrov Hachijojima ležící asi 130 kilometrů severněji od podmořské sopky. Pokud se tedy výzkumné plavidlo Kaiyo-Maru 5 nacházelo ve chvíli exploze vulkánu přímo nad ním,neměla jeho posádka prakticky žádnou šanci na přežití.
Při dalších průzkumech oblasti oceánografové zmapují rozměry vulkánu Myojin-Sho. Sopka je součástí Bayonnaise Rocka, které vystupují zhruba 11 metrů nad hladinu moře asi 450 kilometrů jižně od Tokia. Skalní útesy tvořící souostroví Izu v podstatě představují sotva odkryté okraje obrovského podmořského sopečného masivu. Jeho průměr se odhaduje na téměř devět kilometrů. Úpatí vulkanického komplexu přitom leží v hloubce 1400 až 1500 metrů. "Samotný vulkán Myojin-Sho sahá pouze 50 metrů pod mořskou hladinu," stojí ve zprávě japonských oceánografů z Hydrografického ústavu Pobřežní stráže. Ti se na "místo činu" ještě několikrát vracejí se stále lepšími průzkumnými plavidly.
Co dokáže sopka utopená v moři?
Zatímco podmořské vulkány bývají z hlediska své aktivity relativně klidné, dokáží se čas od času i pořádně rozzuřit. Jednu z největších vulkanických explozí v dějinách lidstva má na svědomí právě podmořská sopka. V roce 1883 způsobí exploze vulkánu Krakatoa, který vyčnívá několik desítek metrů nad hladinu mezi Jávou a Sumatrou, ničivé následky. Výbuch svou silou 13 000krát překonává možnosti atomové bomby svržené na Hirošimu. Zuřící vulkán vyvrhne do ovzduší 25 kilometrů krychlových vyvřelých hornin. Do povětří se dostane takové množství prachu a popele, že to v následujícím roce výrazně ovlivní klima na celé zeměkouli. Výbuch provází série zemětřesení, které pocítí i obyvatelé vzdálené Austrálie. Samotná sopka se rozpadá na několik miniaturních ostrůvků. Umírá 36 000 lidí. Většina z nich však zemře na následky řádění vln tsunami, které u pobřeží dosahují výšky až 30 metrů. Obří vlna se kolem Hornova mysu dostává do Atlantiku a zaznamenají ji i Evropané žijící v blízkosti kanálu La Manche. Pokud jde o lodě, plavidla ve vzdálenosti až 80 kilometrů od výbuchu pocítí sílu exploze. Otřásá jimi silný vítr a zasypává je popel s "vůní" síry. Tolik pro ukázku toho, co všechno dokáže podmořský vulkán. Výbuch Myojin-Sho je mnohem menší než v případě Krakatoa, a přesto výzkumné lodi Kaiyo-Maru 5 nedává jedinou šanci.
Neustálé nebezpečí
Navíc podobná zkáza může námořníky zaskočit prakticky kdekoli a kdykoli. Nové podmořské vulkány totiž v oblastech tektonických zlomů neustále vznikají. Přesvědčili se o tom nedávno američtí oceánografové. V místě průzkumu v jižním Pacifiku při souostroví Samoa objevili sopku, která v dané lokalitě před čtyřmi roky, kdy se sem podívali naposledy, prokazatelně nebyla. Nový vulkán se teď vypíná do výšky 300 metrů nad okolním mořským dnem a každým dnem roste o dalších 20 centimetrů. Odborníci z Oregonské univerzity předpokládají, že v následujících letech vzroste vulkán natolik, že by už mohl ohrožovat lodě plující těmito místy. Jeho exploze by pak spustila obří vlnu tsunami, která by zpustošila široké okolí.
Zapomeňte na draky a ďábly
Zdá se, že tajemství Ďábelského moře je tak, na rozdíl od bermudského trojúhelníku, odhaleno. Jak už bylo řečeno, nejvíce lodí se v lokalitě poblíž Japonska ztratí právě na počátku 50.let minulého století, kdy je sopka Myojin-Sho nejvíce činná. Zapomeňte tedy na draky či ďábly, nebo dokonce UFO, pokud jste přívržencem modernějších teorií. Varování Japonské agentury pro námořní bezpečnost zní jasně: "Vyhýbejte se oblasti skalisek souostroví Izu, která je domovem několika aktivních podméřských vulkánů!"
12 smrtících trojúhelníků
- Píše se rok 1972. Celý svět šokuje článek Ivana T. Sandersona (1911-1973) s názvem 12 ďábelských hřbitovů z celého světa.
- Uznávaný skotský přírodovědec a kryptozoolog v něm nastíní svou teorii, podle níž na zeměkouli existuje celkem 12 lokalit trojúhelníkového tvaru, ve kterých se nenávratně ztrácejí lodě a letadla. Může za to prý neobvyklá kombinace vzdušných a oceánských proudů.
- Pět oblastí leží při obratníku Kozoroha, dalších pět lokalit při obratníku Raka (zde bermudský trojúhelník i Ďábelské moře). Zbývající dvě nebezpečná území se vyskytují při zemských pólech.
Svědectví výbuchu podmořského vulkánu
- Většina vulkanické aktivity na Zemi se odehrává pod mořskou hladinou. Člověk má minimální příležitost sledovat ji takzvaně v "přímém" přenosu. Jednu však v roce 2004 nabízí dálkově řízená miniponorka s názvem ROPOS, kterou v oblasti tichomořského Mariánského příkopu používají odborníci z amerického úřadu NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration).
- Miniponorka zachytí podmořský vulkán Brimstone Pit, vzdálený téměř 100 kilometrů od ostrova Rota v Pacifiku, zrovna v počátcích jeho soptění.
- Odborníci se s výzkumnými plavidly do místa ještě dvakrát vracejí. Poslední průzkum se uskuteční letos v dubnu. Zjiťují přitom, že vulkán doposud nepolevuje ve své aktivitě. Stále do vody vypouští nažloutlý prach obsahující kapičky síry. Z místa jeho jícnu vyvěrá magma a vylétávají větší kusy hornin. Celý vulkán je navíc zahalen do těžko proniknutelné mlhy. Voda v okolí podmořské sopky je také silně kyselá.
Jde skutečně jen o náhodu?
- Jak v bermudském trojúhelníku, tak v Ďábelském moři se střelka kompasu automaticky vychýlí k přirozenému severu Země, a ne k tomu magnetickému. Odchylka mezi magnetickým a zeměpisným severem přitom může znamenat zkázu i pro zkušené námořníky.
- Obě oblasti mají přibližně stejnou rozlohu, tedy více než jeden milion kilometrů čtverečních.
- O rozmanitosti mořského dna v obou kritických bodech není pochyb. Zrádné mělčiny se zde střídají s nejhlubšími vodními příkopy světa.
- V obou oblastech leží magnetický a geografický pól na 80. poledníku, který tvoří západní hranici "trojúhelníku".
Pohřebiště lodí na velkých jezerech
- Hororové příběhy se však nezastavují pouze v bermudském trojúhelníku, Ďábelském moři či v dalších deseti "Sandersonových lokalitách". Postrachem pro námořníky je i oblast nazvaná Marysburgh Vortez v jižní části severoamerického jezera Ontario.
- Podle záznamů lodních a záznamů pojišťoven se zde v éře škunerů a prvních parníků ztratily dvě třetiny lodí z celé oblasti. Dnes je proto tato lokalita oblíbeným místem potápěčů, kteří prozkoumávají rozmanité vraky lodí. Jen u břehů Prince Edward County jich odpočívá asi 50.
- Ze známějších případů lodí, které se zde v minulosti ztratily, jmenujme škuner Quinlan. Ten se tu dostává do potíží na podzim roku 1883. Krátce po vyplutí se rychle mění počasí, začíná hustě sněžit. Loď v mlze naráží na útesy. Z posádky škuneru přežije jen hrstka mužů.
- Dalších 12 lidí v oblasti Marysburgh Vortex umírá 8. srpna 1917 při tragédii, která postihne parní loď George A. Marshal. Za nenadálé bouře loď klesá ke dnu. Mezi oběťmi je kapitán lodi John Wesley Smith, jeho manželka i pět dětí.
- Doslova prokletí pronásleduje loď jménem The Star of Suez. Dne 30. června 1964 se ve zdejších vodách u ní objevují problémy s navigací. Loď najíždí na mělčinu. Plavidlo se však podaří zachránit. O rok později, když tudy The Star of Suer opět proplouvá, propuká z neznámých příčin na její palubě požár.
- Svědectví lidí, kteří v minulosti zkázu lodi v Marysburgh Vortex přežili, jsou výmluvná. "Vždy se z ničeho nic objeví prudká bouře, viditelnost je nulová, kompas vypovídá službu," shodují se všichni.
- Lodní neštěstí a odchylky ve fungování kompasu jsou příznačné i pro další lokalitu na jezeře Ontario - pro Sophiasburgh Triangle. Ta leží o 90 kilometrů dál na západ od Marysburgh Vortex.
Ilona Kučerová
Zdroj: Časopis EPOCHA č. 14/2006 str. 28-31, ISSN: 1214-9519
ZDROJE:
Text - www.trivis.info
Obrázek - www.google.cz